Jak se liší naše vnitřní světy?

Můj pohled na svět není ten váš, ani opačně. Jak to tedy je?

Máme před očima svět toho druhého?

Každý z nás žijeme ve svém vlastním světě…

Už jako malé děti jsme vnímali svět všemi smysly. Viděli jsme vše co se kolem nás děje, slyšeli jsme věty a slova, a to i ta která jsme slyšet neměli. Všechno jsme osahávali a ochutnávali a svým nosem jsme cítili vůně. Už od narození jsme tak mapovali svět kolem nás. V tom se v nás začali utvářet první myšlenky, vzpomínky, názory, představy. To je příčinou, že některé věci se staly pro nás důležitějšími než věci jiné, něco se nám líbilo a něco ne. Dělo se to velice rychle a každý z nás si vytvořil svoji identickou a originální mapu svého světa.

Přestáváme vnímat drobné změny, které se v této době mění jak na běžícím pásu. Rozdíly v mapách lidí jsou výraznější a složitější než jak tomu bylo doposud. Dochází tak k častějším nedorozuměním v práci, s kamarády a hlavně v rodině.

 

Když jste současně režisér i hlavní postavou ve svém životě…

Náš mozek je neuvěřitelný v tom, že nerozlišuje co je skutečné a co je pouze naší fantazií. Reaguje vždy tak, jako by to byla naše skutečnost a realita. Neuro-lingvistické programování (NLP) tohoto poznání využívá a pomáhá nám rozšiřovat a upravovat naše mapy směrem k rozvoji osobnosti.

Náš každodenní život se neřídí tím, co se nám děje, nýbrž tím, co si o tom myslíme. Na základě toho se rozhodujeme, konáme a jsme svými režiséry v našem životě.

 

Když nás naše vlastní mapa limituje…

Naše mapa je složitá spleť křižovatek, jednosměrných cest, zákazů, příkazů, ale hlavně nezmapovaných území, do kterých se bojíme vjet. Někdo nám totiž kdysi řekl, že to může být nebezpečné. Mapou se řídíme a věříme ji, ona nám dává jistotu a ulehčuje nám rozhodování bez dlouhého přemýšlení a velké námahy. Postupem času však začíná mapa stárnout a limitovat nás. Mizí věci, které nás drželi a pomáhali nám. Některé věci se stávají těžší a namáhavější na provedení.

Pokud si však uvědomíme tuto skutečnost, můžete svoji mapu neustále rozvíjet a upravovat. Odstranit staré zákazy vjezdu a ze slepých ulic udělat dálnice. Pouze, když naše mapy rozvíjíme, můžeme zlepšovat kvalitu svého života.

Limity a nežádoucí programy, které naši mapu mění, přicházejí od nás samých i z okolí. Výrazy typu: nejde Ti to, Ty na to nemáš, nikdy to nedokážeš, nejsi pro to dobrý, jsi na to pomalý, ničí naše vize, touhy a sny. Někdo nám třeba v dětství řekl, že se nikdy nenaučíme hrát na kytaru, kterou jsme potají vzali svému otci. V životě potom budeme těžko hledat sílu se třeba právě hru na kytaru naučit, protože jsme kdysi dostali poznání, že to nezvládneme.

První kroky jsou vždy těžké a ze začátku se ne každému podaří hned uspět. O to je pak snazší uvěřit tomu, že na to nemáme, že to nedokážeme … Je potřeba si uvědomit, že to jsou jen špatné programy v naší mapě, protože pokud to již někdo dokázal a my budeme dostatečně vytrvalí, tak není pochyb, že toho dříve či později dokážeme. Je jen na nás čemu věříme. I malému dítěti trvá, než udělá první kroky zcela sám a  poté se naučí i běhat, nikdy ne naopak.

Limity nás velice ovlivňují v myšlení, schopnostech.

 

Když chceme chápat mapu někoho jiného…

Mapa je náš vnitřní obrázek toho, jak vypadá náš vnitřní svět kolem nás. Každý z nás vnímá svět kolem sebe jinak než ostatní, kteří se na stejnou věc dívají jiným úhlem pohledu než Vy. Díky tomu dochází k častému nedorozumění. Snažíme se lidi kolem sebe přesvědčit, že ta naše mapa je správná a neuvědomíme si, že oni tu svojí mapu mají odlišnou od naší podle svých zkušeností, prožitků a to díky jiné cestě, kterou prošli. Dokonce i dvojčata, která budou celý život spolu, budou mít své mapy rozdílné.

Když chci někoho pochopit, musím pochopit jeho úhel pohledu, jeho vnitřní mapu, protože jinak každý mluví o něčem jiném.

Proto mapa není naše teritorium. Rozvíjejme ji, zdokonalujme a zbavme ji zbytečných překážek a zákazů, které nám před 20 lety někdo řekl a snaží se nám i po takové době v naší hlavě pořád něco namluvit…

  • Zkuste si sami nakreslit svoji mapu, zrušit zámky a otevřít nové dveře.
  • Zamyslete se nad tím, z čeho máte strach, co vás limituje, co jsou vaše fobie. Jakým způsobem Vás limitují, do jakých nesnází Vás dostávají?

  • Vybavte si situaci, ve které bylo těžké někomu vysvětlit svůj názor. Zkuste si situaci znovu vybavit a celou situaci si projděte jeho/jejíma očima. Jak to mohl/a vnímat.

  • Jste si jistí, že celá situace proběhla tak, jak si ji pamatujete? Jak by celou situaci viděl nezaujatý pozorovatel?

  • Vnímejte změny, jak se mění v opakovaných situacích

0x 0x

Súvisiace články